Banner

Václave, Václave...

Reakce na předvolební dehonestaci Václava Srba, předsedy Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska.

 

Václave, Václave...

20. května, krátce před Eurovolbami, i do mého e-mailu podivnými oklikami dorazil dopis od Václava Srba, předsedy Koruny České. Tedy nikoliv od „balkánské opice na tři…“, ale od Václava, nebo raději, „Václava Věčného“. Tato námi užívaná přezdívka je úsměvným dědictvím po zesnulém Mirkovi Krupkovi, který ji vymyslel na posledním Generálním sněmu KČ, kterého jsme se účastnili (listopad 2011).

Někteří z nás na to chtěli obratem reagovat, ale nakonec převážil názor, že vlastně o nic nejde a pak, proč si zrovna před volbami navzájem okopávat kotníky… Vždyť je to tak nekřesťanské, dětinské, uboze plebejské a nízké, stejně jako ta nevtipná a trapná přezdívka, kterou si nejspíše „Václav Věčný“ vymyslel sám, aby vzbudil soucitné pocity u svých obdivovatelek. Jiné pocity než soucit totiž pan Srb vzbudit nedokáže, a s tím se opravdu volby vyhrát nedají…

Co vlastně ta slavná Koruna Česká dokázala za dvě desetiletí své existence? Byla jedenkráte přijata vládnoucím panovníkem, a to ještě „zařizovali“ ti rádobymonarchističtí královrahové z bývalé Konzervativní platformy, ti, co na svých bedrech poponášejí tu „madamme Bobošíkovou“, tu zase „nefalšovaného českého nácka“ Adama Benjamína Bartoše.  A Jeho Jasnost Václav Věčný musel doma klečet na hrachu, protože se zkrátka a dobře včas nepřihlásil do autobusu, dokud v něm ještě byla volná místa… To mu ale nebrání rozhlašovat, že Koruna Česká má dobré vztahy s Lichtenštejnským knížectvím…

Skutečně jsme přesvědčeni, že Koruna Česká je strana liberální, pravdoláskařská a havlistická. Ale proč to neustále dokola opakovat? Rozhodli jsme se tedy nerozkopávat Václavu Věčnému před volbami jeho bábovičky, jen ať se ještě více znemožní sám. A povedlo se mu to opět.

Je zajímavé, že jediná skutečná evropská monarchie a jediná skutečná evropská demokracie spolu sousedí a přesto nejsou členskými státy EU. Píši o Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Není to náhoda. Je to příklad hodný následování… Nestojíme o to, aby na český trůn usedl První z banditů nebo nesvéprávná elitářská loutka, která se bude klanět směrem k Bruselu. Český král se totiž bude, jako vždy v historii, sklánět toliko před Bohem.

Hledejte předsedu
Hledejte předsedu

Český král, pokud bude jednou opět panovat, bude skutečným suverénem, ne pouhou loutkou, která do rozhlasu předčítá „Královu řeč“, napsanou ministerským předsedou. Proto jako monarchisté bez přívlastků, které jsou nám neustále podsouvány, považujeme za prvořadou povinnost nejprve navrátit Českému státu jeho suverenitu, a teprve potom budeme přemýšlet, jak si v něm vlastně budeme vládnout. Bůh, Král a Vlast pro nás nejsou pouhým v latině napsaným řádkem na konci e-mailu. V žádném případě nepovažujeme neomarxistickou Evropskou Unii za pokračování Svaté říše římské či dokonce nástupkyni Rakousko-Uherské monarchie. Toto tvrdit, Václave, znamená „Lhát, jak když tiskne“.

K velké nelibosti Koruny České si nesedáme na zadky před „Starobylou Českou zemskou šlechtou“, protože tito lidé v současnosti pro věc monarchie nedělají zhola nic.. Proč také?! Šlechta přece nepotřebuje žádného krále, který by je jen úkoloval a připomínal jim jejich povinnosti.

Jsme to my, lid této země, kdo potřebuje krále, aby nás chránil před politiky. A chceme-li krále, musíme si ho nejprve zasloužit.

Jak?  Třeba tím, že přestaneme vraždit nenarozené děti, začneme znovu ctít své rodiče a odmítneme pokusy o zavedení euthanasie. Místo Zlatému teleti se opět začneme klanět Bohu, budeme ctít autority, učiteli počínaje a dočasným nájemníkem Hradu konče. Teprve pak a ne dříve bude moci kdosi, pokud možno z krve Přemyslovy, opět obout prosté lýkové střevíce a přijmout Svatováclavskou korunu při starobylém a důstojném rituálu…

Za toto bojujeme a je nám celkem jedno, kdo ten červeno-bílý praporec zrovna pozvedá k boji. Jisté je jen jedno. Dnešní Koruna Česká, vedená „Václavem Věčným“ to rozhodně není.

Autor: Richard Pech

Jsou monarchisté v Koruně České?

Je po eurovolbách a pomalu končí i čas malého oddechu. Strana NE Bruselu-Národní demokracie získala 0,46 %. Mnoho, nebo málo? No, mnoho to popravdě není, ale na druhé straně – po 4 měsících existence? Po mediální blokádě, kterou se podařilo prorazit až na poslední chvíli a která spočívala především v kydání špíny? Dokonce i ze strany spřízněného webu, námi trochu naivně považovaného za přirozeného spojence, jsme se dočkali jistého podrazu! I při vědomí, že existují katolíci, kteří se vědomě natolik odstřihli od současnosti, že se odmítají účastnit maškarád zvaných volby a věnují se modlitbám, si troufám říci, že výsledek není špatný.

Zůstaly za námi i strany, které měly nesporně více času na předvolební přípravu, jako např. LEV 21 – Národní socialisté, vedená takovým zkušeným politikem, jako je Jiří Paroubek, nebo Věci veřejné s takovým lídrem jako je Radek John, a někde hluboko pod námi i taková na politickém trhu dlouhodobě etablovaná strana, jako je Koruna Česká.

À propos Koruna Česká. Tato nevýznamná strana, která se podle podtitulu pokládá za stranu monarchistickou, získala hned celých 0,16 %, což je ještě o 0,02 % méně než v předchozích eurovolbách.

Nezmiňoval bych se o ní už jenom z důvodu respektu k politické konkurenci a i z důvodu přetrvávajícího sentimentu ke svému exstranictví, kdyby… Kdyby předseda této zmenšující se straničky V. Srb neuznal v závěrečné části předvolební kampaně za potřebné se do nás veřejně opřít. Nezapomněl, že jsme tak říkajíc byli na jedné palubě a snad pocítil, že mu nebezpečně konkurujeme či co, nevím, nicméně pocítil naléhavou potřebu nás znectít. Text jeho psychotických zvratků je uveden pod článkem. Zde pouze dodám pár poznámek.

Po odchodu z Koruny České jsme nakonec opustili myšlenku nové monarchistické strany. Přijali jsme možnost podílet se na činnosti strany, která nostalgicky nevzdychá po Rakousku-Uhersku. Na rozdíl od V. Srba neshledávám, že by monarchistické přesvědčení bylo s touto stranou nějak v rozporu. Jsem naopak přesvědčen, že obrana tradičních staletých hodnot je obranou i monarchie a musí restauraci monarchie předcházet.

Z tohoto pohledu je NE Bruselu-Národní demokracie nesporně blíž realitě. Nepodléhá ani v nejmenším současným ideologiím, jak se stává Koruně České. Už jen tím, jak KČ neustále dává za vzor současné evropské monarchie, byť poklonkují oligarchii jen jako monarchistický pláštík a pozlátko a monarchové v nich hrají pouze smutnou roli loutek bez jakéhokoli reálného vlivu na politiku.

Pohleďme na postoj KČ k Evropské unii. Je ostudné, že ji považuje za „podobnou příležitost, jakou měly Země Koruny české v době největšího rozkvětu“. Přirovnává ji k Svaté říši římské, aniž by si uvědomovala podstatný rozdíl v postavení, jaký v ní jednotlivé části říše zaujímaly. To i rakouské soustátí bylo vedle EU vzorem! Nechápu, jak může KČ předpokládat jakoukoli spolupráci od lidí s neomarxistickými a nacistickými kořeny, kteří lžou všem, kteří usilují o zničení nejsvětějších morálních hodnot včetně křesťanství. Mohl bych citovat z europrogramu KČ více, ale dělá se mi z té pravdoláskařštiny špatně. Laskavý konzervativní a dostatečně otrlý zájemce nechť si udělá obrázek sám. Ale osobně bych čtenářům doporučil raději návštěvu Muzea historických nočníků a toalet v pražském Podskalí. O monarchii se tam dozvíte rozhodně užitečnější věci než v programu Koruny České. A v nejhorším je tam blízko místo, kde možno si ulevit.

Ostatně může si p. Srb tvrdit svá moudra, která tak rád používá - pokud možno v latině -  do aleluja, usvědčuje se sám. Už jen heslem „E pluribus unum“ (jak je správně). Opírá se o heslo USA, tedy nejrepublikovějšího státu na světě, vnucujícího dnes svou pochybnou demokracii celému světu! To je heslo monarchisty?

Pak se ovšem nelze divit drobným chybám, jako že pokládá Adama B. Bartoše za vydavatele Britských a Parlamentních listů, papouškuje nadávky liberálních a levičáckých sociálinženýrů a považuje je za „partnery v diskusi“. Možná se mu za to dostane i odměny.

Ovšem nepředkládáme jej veřejnosti na žádném zlatém tácu jakožto způsob vlády, který vyřeší všechny problémy. Nazval-li jste nás superkatolíky, považujeme to za poctu, pouze ve vší skromnosti poznamenáme, že byste si měl být vědom, že nejsme všichni katolíky a dokonce ani ne křesťany. To, co nás spojuje, je právě monarchismus. Ovšem v zásadně jiném pojetí. Proto jsme se také s KČ rozešli. Jste to totiž Vy, nikoliv my a nikdo z našich přátel, kdo zaměňuje vlastní význam s významem zemské osy.

Všem rozumným členům Koruny České doporučuji, aby zvážili, nakolik je jejich členství jen ztrátou času.

Z Vašeho blábolu, Václave Srbe, souhlasím s jedinou větu: Po ovoci poznáte je!

Autor: Bohumil Šourek

 

Na co je reagováno

(přiznávám, že text není zcela přesný. Provedl jsem drobnou gramatickou korekturu, nikoli však důslednou):

 

Vážení členové, příznivci,kandidáti a voliči Koruny České,

moje stanovisko k různým monarchistickým či k monarchismu se hlásícím subjektům je dané především mým křesťanským světovým názorem, snahou o návrat českého krále na trůn jeho předků, neochvějnou věrností Arcidomu Habsbursko – Lotrinskému a tedy nekompromisním legitimismem, dále pak „Trvalým a neměnným stanoviskem KČ k šlechtickým titulům a rytířským řádům“ a samozřejmě se opírá o Stanovy a především o Program KČ.

Obecně musím zdůraznit, že jakýkoliv čin, ale i pouhá proklamace, ba i pouhé slovo, které jsou vykonány a prosloveny ve shora uvedených intencích, jsou z mé strany více než vítány. Snažím se, abych nezanedbal ani jedinou příležitost takové činy a sdělení, pozvánky na různé akce pořádané těmito subjekty atp.  pochválit,doporučit, minimálně však  dále šířit, propagovat,dle možností se zmíněných akcí i účastnit. Nestíhám-li to já, činí tak další členové Předsednictva KČ, případně mnozí další aktivní členové KČ. Je to naprosto logické a samozřejmé. Jde přece o společnou věc a společný vznešený cíl. I na tomto poli lze naplňovat moudré heslo Františka Josefa I. blahé paměti Viribus unitis. I zde by mělo platit: Ex pluribus unum !

Považoval jsem tedy za svoji osobní morální povinnost, ale především za politickou povinnost a odpovědnost předsedy KČ obrátit se před minulými volbami ke všem těmto subjektům s nabídkou předvolební spolupráce, ale i s nabídkou kandidatury za KČ. Příslušný dopis teď nestíhám dohledat, ale mnozí z vás si na něj jistě vzpomenou. Byl psán ve velmi laskavém,věcném a konstruktivním tónu. A především byl míněn naprosto vážně a upřímně. Od některých dotčených subjektů se mi dostalo tehdy zdvořilé sice, avšak chladné odpovědi , která spočívala v poděkování a odmítnutí. Další subjekty nelenily a zařídily se dle hesla ing.arch. Bárty FACTA, NON VERBA – ČINY, NE SLOVA a , i když nabídku ku kandidatuře nepřijaly, více či méně nám byli nápomocni a minimálně nás volili. Některé další „monarchistické“ subjekty ( na těch uvozovkách si v tomto případě,prosím, dovoluji trvat!) nejen, že na tuto nabídku nikterak neodpověděly, ale pokračovaly ve svých útocích a dehonestacích. Ponechávám samozřejmě zcela stranou osobní útoky proti mně a mé rodině ( např.: „balkánská opice na tři“….). Ne, že by mně nebolely, ale osobní rovina nikterak nesouvisí se zájmem celostranickým a konec konců všechno přebolí, i když to, pravda, někdy dá docela zabrat. Podstatné, ba dokonce alarmující, ba dokonce děsivé, ba dokonce hrůzné je však to, že členové jednoho z těchto uskupení, kteří se doslova vytahují tím, že oni jsou jedinými autentickými konzervativci, křesťany, katolíky, monarchisty(všichni, kdo nepapouškují jejich mantry jsou samozřejmě „pravdoláskaři“ a „havlisté“), kandidovali v předchozích volbách za „madamme“ (na uvozovkách si opět dovoluji trvat) Bobošíkovou. Po úlevném a blahodárném volebním krachu této svazačky, republikánky, nacionalistky,šovinistky a apolegetky etnogenocidy neprovedli sebemenší sebereflexi a vrhli se do náruče nefalšovaného českého nácka p. Adama Benjamina Bartoše, vydavatele Britských listů (které ovšem nejsou ani zbla Britské), Parlamentních listů (které ovšem nejsou ani zbla Parlamentní-no ne že bych si současného Parlamentu kdovíjak vážil, ale jde o princip), sestavovatele „Seznamu Židů v českém veřejném životě“, „ Seznamu pravdoláskařů a havlistů“ atd., atp. Do chvíle, než jsem se s tímto ambiciózním mladým mužem, zaměňujícím svůj význam s významem zemské osy, s obrovským odznakem českého lva na klopě, setkal a hlavně utkal u kultivovaného redaktora pana Radka Kubička ve studiu ,jsem považoval všechny účastníky všech diskusí, ke kterým jsme byli připuštěni, za sice mnohdy ideové odpůrce, avšak přeci jen partnery v diskusi. S p. Bartošem to však nejde, neboť pojem debata, diskuse, disputace je mu zcela cizí. Zná jen polemiku, boj, podpásové, nevěcné, nekonkrétní, mlhavé, abstraktní útoky a především je mistrem nálepkování. Můj příspěvek vyslechl s ironickým úsměvem( ironií mně „obdařil“ již při mém vstupu do studia… ). Samozřejmě, že vše, co jsem řekl, bylo naprosto kompatibilní s programem „monarchistického“ uskupení, jehož protagonisté za něj kandidují. Samozřejmě, že to vůbec nevzal v úvahu. Samozřejmě, že místo jakkoliv věcné a konstruktivní reakce na můj příspěvek řekl, že „ sice mluvím hezky, ale stejně jsem zavilý pravdoláskař a havlista“. Na několik zástupců několika dalších stran plivl nadávku „slouhové a agenti sudeťáků“. Kupodivu, mně z toho vynechal. Ale já jsem se do tohoto zástupu přihlásil dobrovolně tím, že jsem provedl krátký historický exkurs k historii Němců u nás od dob Přemysla Otokara II., odsoudil jsem stalinský koncept kolektivní viny a především zvěrstva, která odsun,obzvláště v jeho prvotní, „divoké“ fázi provázela. Pan Bartoš „nezklamal“. Fakta ho nezajímají, diskutovat nechce a neumí a nepotřebuje. Opět se pousmál a řekl, že mě s radostí zařazuje mezi slouhy sudeťáků a tím to pro něj bylo odbyté. Takže za uskupení „ Národní demokracie – ne EU „ kandidují lidé, kteří se stále prezentují jako nejlepší křesťané a monarchisté, přitom ovšem kandidují za náckovskou, šovinistickou,ultranacionalistickou, superrepublikánskou stranu, stranu, která se hrdě hlásí k masakru v Postoloprtech, k shazování těhotných maminek s kočárky z mostu v Ústí n. L., k pochodu smrti z Brna do Židlochovic atd., atd.. SIC TRANSIT GLORIA MUDNI – TAK KONČÍ SLÁVA SVĚTA….

Závěrem:
-          Tvrdí - li někdo, že volební program KČ je „pravdoláskařský, havlistický a liberální“ , LŽE, JAKO KDYŽ TISKNE. A lež jest hříchem proti Duchu svatému.
-          Tvrdí –li někdo, že nemůže volit KČ, protože nemá rád mně, či kohokoliv jiného z PKČ, lže sám sobě. Ve vedení budou vždy lidé chybující, nedokonalí,podléhající někdy problémům profesním, zdravotním,rodinným atd. Vždy budou mít ve své pracovitosti výkyvy, dané výše uvedeným. Důležité ovšem je, zda jsou věrní a loyalní vzhledem ke schváleným zásadám a cílům. O to jde.
-          VOLÍ-LI NĚKDO, KDO SE NA KAŽDÉM KROKU CHLUBÍ TÍM, ŽE JE MONARCHISTOU A SUPERKATOLÍKEM, REPUBLIKÁNSKOU STRANU, DOPOUŠTÍ SE V MÝCH OČÍCH ZRADY SEBE SAMA. ZRADY NAŠICH CÍLŮ A V METAFYZIKÉM SLOVA SMYSLU DOKONCE KRÁLOVRAŽDY.

„ Po ovoci poznáte je….“

Autor: Václav Srb

 

 

 

Přidat komentář

Komentáře pod články přímo reflektují úroveň pisatelů a provozovatel tohoto webu za ně nemůže být činěn zodpovědným.


Bezpečnostní kód
Obnovit

 


WebArchiv - archiv českého webu


Novinky emailem

Facebook

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com

Anketa

Nová monarchistická politická strana - co vy na to?