Banner

Zapomenuté výročí

Procházíme v posledních dnech několika důležitými výročími, majícími opravdu zásadní vztah k našemu národu.

 

2. července uplynulo 97 let od bitvy u Zborova, nesporně významné události, při níž dosáhli Češi vítězství při útoku na silnějšího a lépe vyzbrojeného protivníka. Není divu, že na ní postavila první republika své oslavné příležitosti.

Ve srovnání s tím se snažíme spíše zapomenout na výročí velké manifestace na Václavském náměstí v Praze dne 3. července 1942, na které kolem 200 000 občanů slibovalo věrnost Říši - údajně jedna z největších demonstrací, které se na Václavském náměstí uskutečnily. Raději vzpomínáme 148. výročí bitvy u Hradce Králové, ve které ostudně prohrálo rakouské vojsko s Pruskem. Bitva znamenala počínající závislost monarchie na německém císařství.

I pro nás má jistě velký význam datum 4. červenec, Den nezávislosti Spojených států amerických, slavené k výročí provolání nezávislosti Spojených států amerických. Znamená vlastně počátek postupného zániku monarchií v Evropě. Kam to republiky, zejména USA, přivedly, pozorujeme dnes na vlastní oči. Zhroutí se evropská civilizace? Nebylo stoleté výročí zavraždění následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este 28. června 1914 jen jednou, jakkoli významnou etapou v tomto dějinném procesu? Však převrátilo osudy nejen českého národa vzhůru nohama. Následné světové války zničily nejen monarchie.

Nemáme právě zde hledat počátek tohoto civilizačního zániku?

Následující dvě významné události se dokonce dostaly do našeho současného kalendáře jako státní svátky. A je symbolické, že postaveny vedle sebe, jsou do značné míry kontroverzní. 5. července vzpomínáme slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a Metoděje, jejichž příchod znamenal skutečné přijetí křesťanství a vzdělanosti do českých zemí. Výročí upálení Jana Husa naopak symbolizuje příchod hereze, a byť Jan Hus za následnou zkázu českého království spojenou s ničením a fanatismem přímo nemůže, provinil se jistě tím, že svou oprávněnou kritiku poměrů spojil s hlásáním bludů. Od těch dob zůstal náš národ rozpolcen.

Existuje však ještě jedno výročí, pozapomenuté a nepřipomínané, přesto však významné především pro Slovany, leč i pro celou evropskou křesťanskou civilizaci. Tak jako Karel Martel v roce 732 zvítězil u Poitiers nad arabskou armádou, čímž ukončil arabskou invazi do Evropy, tak o 200 let později svým vítězstvím nad Chazary osvobodil Svjatoslav Igorevič zbývající Slovany od chazarské nadvlády a otevřel cestu rozvoji Kyjevské Rusi.

3. července uplynulo totiž právě 1050 let od bitvy, ve které kníže Svjatoslav porazil Chazarský kaganát, představující do té doby jeden z nejmocnějších států východní Evropy. Osvobození se tak dočkal poslední slovanský kmen - Vjatiči. V následujícím roce chazarské vojsko porazil znovu. Tehdy dobyl nejprve Sarkel, posléze, když se spojil s Oguzy i Itli a Semender. Tím chazarská říše zanikla. Nějakou dobu se sice ještě potápěla v agonii, chazarskému vládci se po odchodu Rusů podařilo ještě na čas ovládnout Itil, ale v roce 985 zemi opětovně dobyl další kyjevský panovník Vladimír. Lví podíl knížete Svjatoslava na pádu tehdejší velmoci východní Evropy - chazarské říše - byl však zásadní. Kyjevská Rus v závěru Svjatoslavova života představovala jeden z největších států tehdejší Evropy. Bylo především Svjatoslavovou zásluhou, že skončila chazarská svrchovanost nad východoslovanskými kmeny.

Zbývá otázka: nekončí kyjevská Rus Porošenkem? Začátek tohoto závěrečného období může charakterizovat ukrajinský hladomor, vyvolaný gruzínským diktátorem a jeho židovským nohsledem Lazarem Mojsejevičem Kaganovičem (nomen omen?) a dokončovaný současnou genocidou pod vedením zrádce Petra Olexijoviče Porošenka, prodávajícího svou zemi za třicet stříbrných. Tak smutně končí Kyjevská Rus, nazývaná dnes Ukrajina.

Je Porošenko chazar, který se snaží konečně porazit Kyjevskou Rus? Podaří se mu to? Ostatně jediný současný slovanský stát, který je možno plně považovat za suverénní, je Rusko. Slované budou nuceni znovu bojovat o svobodu, o možnost rozhodovat o sobě.

Autor: Bohumil Šourek

 

 

 

Přidat komentář

Komentáře pod články přímo reflektují úroveň pisatelů a provozovatel tohoto webu za ně nemůže být činěn zodpovědným.


Bezpečnostní kód
Obnovit

Komentáře   

 
+1 # Naše písnička k tématuPetr H. 2016-07-04 10:41
Vydali jsme písničku ke stejnému tématu, český text.

youtu.be/twv8NdmZ2Eo
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Herezeweissbach 2014-07-07 18:13
"Výročí upálení Jana Husa naopak symbolizuje příchod hereze, a byť Jan Hus za následnou zkázu českého království spojenou s ničením a fanatismem přímo nemůže, provinil se jistě tím, že svou oprávněnou kritiku poměrů spojil s hlásáním bludů. Od těch dob zůstal náš národ rozpolcen."

Docela rád bych věděl, jaké že bludy to Hus hlásal...
České království bylo ničeno již minimálně od Přemysla Otokara II. S přestávkou za panování Karla IV. pak opět.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
+1 # Husovy bludyBohumil Šourek 2014-07-07 20:19
Odpověď najdete zde: monarchista.cz/.../....
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Kde se bere na tzv. Západní UkrajiněRudolf Šťastný 2014-07-06 18:39
ta zvěrská nenávist ke všemu ruskému? Halič byla po první světové válce polská, předtím zase Rakousko-Uherská, a tak se jí ukrajinský hladomor vlastně netýkal..
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
0 # Kagan je ekvivalentem císařeRudolf Šťastný 2014-07-06 18:35
tedy, "krále králů". Kdo četl Čingischána od Vasilije Jana, mohl se setkat i s výrazem Cha-kán.

cs.wikipedia.org/wiki/Kagan
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

 


WebArchiv - archiv českého webu


Novinky emailem

Facebook

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com

Anketa

Nová monarchistická politická strana - co vy na to?