Banner

Věčná debata o druhém dodatku: "Ano", nebo "ne" zbraním?

"Střelba na premiéře Batmana!", "Střelba ve škole!", "Mezi oběťmi mnoho dětí!" - tak to jsou titulky, které v USA rozdmýchávají už léta debatu o druhém dodatku ústavy, který zaručuje lidem právo na zbraň. Jedni viní právě druhý dodatek, druzí ho hájí. Na čí straně je pravda? Nebo je snad někde uprostřed?

Co hlásá druhý dodatek ústavy, aneb kolem čeho se točí sporná debata?

 

Abychom mohli vůbec pochopit, o co v celé debatě jde, musíme si nejdřív ujasnit, co to ten druhý dodatek je. Anglicky "second amendment" je součástí tzv. "Bill of rights", což je soubor prvních deseti dodatků ústavy USA. Zaručují různé svobody a práva občanům, mezi nimiž je i právo na vlastnění a nošení zbraně. Jeho originální znění je:

A well regulated Militia, being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed.

V češtině pak zní:

Správně regulovaná milice je nezbytná pro bezpečnost státu, právo lidí na držení a nošení zbraní by nemělo být porušeno.

Právě jste si přečetli největší rozbušku debaty. Tou je znění samotného dodatku. Ač jeho oficiální výklad jasně povoluje lidem držet a nosit zbraně, odpůrci ho vykládají jinak. Tvrdí, že se vztahuje jen na organizaci domobrany, za kterou by dnes nejspíše byla považována Národní garda, nebo tvrdí, že je zastaralý a jeho výklad je dnes již neaplikovatelný. Abychom to mohli posoudit, pojďme se podívat na historii druhého dodatku.

Proti "červeným kabátům"

Příběh "práva na zbraně" v USA sahá do historie poměrně hluboko, do doby dávno před vznikem samotných Států. Jsme v Anglii a králem je právě Jindřich VIII. Neexistuje centralizovaná armáda, a pokud ano, pak jen velmi malá. Existuje namísto toho povinnost každého muže být ozbrojen a být kdykoliv nápomocen králi. Kromě toho existuje povinnost vyzbrojit svého syna a naučit ho zacházet se zbraněmi. Za Alžběty I. byli jmenováni královští důstojníci, kteří měli tyto muže organizovat, čímž vznikla v podstatě milice. Dá se tedy říci, že ve středověké Anglii neexistovalo právo vlastnit zbraň, ale existovala dokonce povinnost být jejím majitelem.

Tendence k proměnění povinnosti v právo se začaly objevovat v době neshod parlamentu s králem. Karel I. byl po občanské válce popraven a republika Olivera Cromwella byla ke zbraním přívětivá, obyvatelstvo se vyzbrojovalo. Nicméně s návratem Stuartovců v osobě Karla II. se zbraně začaly konfiskovat a hlasy volající po uzákonění práva na ně sílily. V roce 1688 Karel II. uprchl ze země po invazi Viléma III. Oranžského a ten, v roce 1689, tyto hlasy vyslyšel a uzákonil první "Bill of rights" dovolující lidem vlastnit a nosit zbraně.

V Americe, v koloniálním panství Británie, panovala středověká povinnost vlastnit a nosit zbraně několikanásobně více. Odevšad číhalo nebezpečí, ať už v podobě Francouzů, nebo indiánů. Je proto jasné, že ať už existovala povinnost, nebo právo, kolonisté u sebe zbraně zkrátka nosit museli, chtěli-li žít. Podle vzoru impéria, ke kterému náleželi, byli uskupení do milic a rozkazy přijímali od králova guvernéra.

V 60. letech 18. století přichází moment, který je velmi důležitý. V Anglii jistý právník William Blackstone prohlašuje, že právo na zbraň neznamená jen právo na fyzickou věc, ale znamená i právo na její použití pro svou obranu před vládou, pokud se ke svým obyvatelům chová tyransky. To sehrálo později velice důležitou roli.

O Válce o nezávislost nebudu psát, neboť by to vystačilo na samotný článek. Jen o ní zmíním to důležité: Právě Blackstoneův výklad sehrál v mentalitě Američanů velkou roli. Britskou vládu chápali jako tyranskou, a proto bylo použití zbraní oprávněné. Británii porazili a po vzniku USA bylo více než jasné, že právo na zbraň bude muset existovat i nadále. Nejen jako obrana proti Britskému impériu, jehož vojáci měli červené kabáty (odtud červenokabátníci), ale jako zachování možnosti obrany proti tyranské vládě.

A současnost?

A tak to víceméně zůstalo do dnes. Tedy samozřejmě, že je zde spoustu věcí, které se odehrály a měly na 2. dodatek vliv, jako Občanská válka, emancipace černochů atd., ale nemá smysl je vyjmenovávat všechny. Původní smysl zůstal: "můžeme vlastnit zbraně, protože když bychom je nesměli vlastnit, jaká by pak byla poslední možnost naší obrany?"

Ačkoliv smysl zůstal, za ta léta vzniklo několik zákonů, které zbraně přeci jen nějak omezovaly. V roce 1934 to byl National Firearms Act, který reguloval různé druhy zbraní. Vznikl jako reakce na gangsterské období 30. let, kdy v USA měla mafie velký podíl na veřejném dění. Další zákon vznikl v roce 1968, a sice Gun Control Act, který omezoval zbraně pro lidi, kterým to soud z různých důvodů zakázal (trestanci, závislí na drogách, recidivisti atd.).

Dnes vypadá situace následovně: na jedné straně zatvrzelí anti-militantní, proti zbraním zaměření lidé, v politické reprezentaci zastoupení převážně demokraty. Na straně druhé majitelé zbraní, nebo podporovatelé druhého dodatku, v politice zastoupeni převážně republikány.

Argumenty obou jsou jasné: o těch, co jsou proti, už jsem hovořil, na druhé straně podporovatelé argumentují tradicí a nedotknutelností ústavy.

Navzájem se obviňují ze šílenosti a označují se za monstra. Tak například, když došlo před nedávnem ke střelbě ve škole v Newtonu, vystoupil ředitel organizace NRA (National Riffle Organisation, největší lobystické organizace v USA, jejímž jediným zájmem je nedotknutelnost dodatku) s projevem, ve kterém prohlásil, že recept na klid není větší kontrola zbraní, protože ta by znamenala narušení ústavy. Receptem je podle něj ozbrojený, cvičený a uniformovaný strážce v každé škole. Levice ho v médiích rozcupovala, v éteru zněla slova jako "f*cking dickhead", což věřím, že si přeložíte sami.

Na druhé straně jakmile se objeví na stole nějaký návrh na omezení zbraní, NRA dokáže velmi dobře zajistit, aby rozhodně neprošel legislativním procesem.

Vize do budoucnosti?

A jak to vypadá do budoucnosti? Inu, podle mě se nic nezmění. Za zbraněmi stojí silná lobby, ztělesněná právě v NRA, která je financovaná nadnárodními korporacemi a zbraňovými magnáty.

Ostatně, nevidím na tom nic špatného. Zbraně k Americe patří, dokazuje to historie a tradice.

Na transparentech jejich odpůrců často vidíme: "Guns kill - zbraně zabíjejí", ale to není pravda. Pravda je, že zabíjejí lidé, kteří tu zbraň drží. Chyba není u zbraní, ale u lidí.

 

 

 

 

 

Přidat komentář

Komentáře pod články přímo reflektují úroveň pisatelů a provozovatel tohoto webu za ně nemůže být činěn zodpovědným.


Bezpečnostní kód
Obnovit

 


WebArchiv - archiv českého webu


Novinky emailem

Facebook

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com

Anketa

Nová monarchistická politická strana - co vy na to?