Banner

Kladeňáci, Váš kandidát do senátu!

Slovníkové heslo: RNDr. Josef Hausmann, CSc., (* 18. září 1953) je český biochemik, tlumočník a spisovatel, autor kontroverzních knih kritizujících feminismus.

Josef Hausmann kandiduje ve volebním obvodě Kladno na senátora. Na své webové stránce uvádí mimo jiné: V Senátu budu usilovat o návrat klasických hodnot včetně národovectví, o demaskování korupčního chování zavedených politických stran a o zajištění stejných práv, jako mají protežované menšiny i těm, kdo svou prací generují daně. Jsem i pro zákonnou možnost bránit svůj majetek všemi dostupnými prostředky. Chtěl bych zastavit úpadek všeobecné vzdělanosti, budu vystupovat proti pseudomoderním formám výuky, které nepřinesly nic dobrého i proti devalvaci maturity a vysokých škol. Na srdci mi leží úpadek volnočasových aktivit dětí, které nesportují, nemuzicírují a nemají aktivní koníčky. Důvodem toho je mimo jiné i feministkami zeslabená role otce v rodině. K bližšímu seznámení s kandidátem uvádíme úvodní kapitoly z jeho knihy Základy mužského šovinismu. Nezbývá než popřát kladenským voličům dobrou volbu. Tak trochu jim my, kteří volíme jinde, závidíme.

 

Kapitola prvá: TYP FOTBALISTA

Za lásku bych dal život, ale za svobodu bych obětoval i lásku.
Sandor Petöfi

Nemohu nezačít všeobecně známou věcí, která je ale pro ženské myšlení natolik typická, že si zaslouží i zde být uvedena. Jde o známý fenomén "fotbalisty" který se vyskytuje ve stovkách obdobných případů. Jak známo, muži podnikaví, hraví nebo ti, kteří mají záliby a koníčky, jsou všeobecně přitažlivější než bezbarví ňoumové. Dokáží-li navíc ještě v něčem vyniknout, jsou pro ženy přitažlivější o to více. Náš modelový fotbalista se stal předmětem obdivu jeho budoucí ženy, neboť měl atraktivní náplň svého volného času, bariéry mu tleskaly, měl sportem vypracovanou postavu, zkrátka jeho žena by o něho ztěží projevila zájem, kdyby fotbal nehrál. Po svatbě ovšem jí začne fotbal lézt na nervy. "Ten můj je furt v tahu, na všechno jsem sama, zápasy, tréninky, oslavy... " Takto a podobně mu začne vyčítat jeho zálibu. Tím nutně dovede jejich vztah na rozcestí:

a) Fotbalista se nechá znechutit a řekne si: "Ať mám doma klid, než bych se s ni hádal, to raději nechám fotbalu." Necháním fotbalu však zrušil i důvod, proč ho měla manželka ráda. Přestal provozovat to, co ji k němu přitahovalo, netleskají mu už bariéry, stal se z něho pecivál a manželka ho přestává milovat a hledá někoho jiného, kdo jí je schopen zaimponovat.

Ve verzi b) se chlap zatvrdí, fotbalu se nevzdá, na vysoké procento mu manželka neodejde, ale bude držkovat, bude nespokojená, zlá, bude na fotbal nevražit.

Všimněme si, že jak ve verzi a), tak ve verzi b) nemá chlap šanci s ženou kloudně vyjít. Ta se mu bude snažit podsunout tzv. kompromisní verzi, ve které by mohl hrát fotbal, ale omezeně, s ohledem na ni a na rodinu. To je samozřejmě holý nesmysl. Fotbalista přeci nemůže přijít za trenérem a říci mu, že trénovat bude jenom ve středu a hrát bude jen zápasy doma. Navíc sport je charakteristický tím, že každý se chce zlepšovat, dokázat něco víc, vyhrát, postoupit, a to na jakékoliv úrovni. Takže neobstojí ani: "To musíš hrát divizi v Hradci? Jako by ti nestačilo hrát tady v Kotěhůlkách okresní přebor".

Přitom žena věděla, koho si bere, do čeho jde, co ji s fotbalistou čeká. Proč jí jde na nervy, co jí před nedávném imponovalo, proč je nespokojená, ať chlap fotbal hraje či nikoliv, to nikdo nevysvětlí. Je to jeden z mnoha schizofrenních projevů ženského nitra, se kterým se nedá nic dělat. Snad jen poradit chlapům, aby se svých zálib nevzdávali, neboť vzdají-li se jich, bude to ještě horší.

Kapitola druhá: JEDNOTLIVÉ KOMPONENTY SEXU A TYPY MUŽŮ KLASIFIKOVANÉ PODLE NICH

Krásnější než hory jsou jen hory, kde jsem ještě nebyl
Vladimír Vysockij

Sex se (alespoň z hlediska mužů) skládá ze tří hlavních komponent: estetické, dobyvatelsko-objevitelské a libidózní. Estetickou komponentu necháme nyní stranou, zde jsou věci jasné. Není třeba rozebírat, že na krásné tělo je krásný pohled, vyvolává v nás silnější a trvalejší vzrušení a každý jde raději se ženou, která je jeho typem. (Kéž by to okolnosti vždy umožňovaly). Z hlediska dalších dvou komponent rozlišuji dva dominantní typy mužů - ti, u nichž převažuje komponenta dobyvatelsko-objevitelská (nazvěme tento typ "Dobyvatelem") a ti, kterým více záleží na libidózní stránce (typ "Sedlák").

Sedlákova filozofie je založena na tom, že není třeba se nikam honit, je přesvědčen, že doma si užije nejlépe, Dobyvatelům se diví, co z toho mají, že se pořád musí za něčím hnát, proč, vždyť on to má doma jisté, nic nečekaného ani zlého ho doma nemůže potkat, neriskuje zdraví, morální prohru, pomluvy, prozrazení, časové ani finanční ztráty, dlouhý sexuální půst a další nepříjemnosti doprovázející Dobyvatelův styl života. Mnohdy však bývá sám skrytým Dobyvatelem a pokrytecky si namlouvá, že jím není. V tom případě se jedná o projev nedůvěry v sebe sama, nedostatku odhodlanosti překonat překážky spojené se sbalením nějaké nové ženské a vrozeného strachu z prohry. V době AIDSu má Sedlák pro své zbabělé chování ještě další alibistický argument, že by mohl něco chytit.

Dobyvatel výše zmíněnými jistotami opovrhuje. Do nekonečna opakovaným sexuálním stykem s jednou partnerkou by si připadal jako ten, co tvrdí, že nemá cenu jezdit nikam daleko na hory, když Krkonoše jsou tak krásné. On tvrdí, že Sněžka je pěkný kopec, ale nemusí celý život tisíckrát lézt jenom na něj. Na světě jsou stovky dalších, vyšších i nižších, dostupnějších i nedostupných štítů, které jsou pro něho stálou výzvou. Pro Dobyvatele je rozhodující drama a strategie lovu, rizika a nejistoty jsou pro něho kořením sexu. Prozkoumat neznámý terén pod dosud nenadzvednutou sukní je to, co jej v sexuální oblasti nejvíce zajímá. Poleze raději po shnilém hromosvodu za neznámou ochechulí, co do krásy či intelektu o mnoho zaostávající za jeho stálou partnerkou, se kterou by býval ve stejnou dobu mohl v klidu, kvalitně a hlavně zaručeně souložit, a přitom vůbec neví, jak to u řečené ochechule dopadne, či spíše ví, že na 80 % to dopadne blbě. Tisíckrát se přesvědčil, že zkoumaný terén je prakticky všude stejný, a po tisící první se, puzen zřejmě geneticky zafixovanými rudimenty pravěkého lovce, rozeběhne za dalším neprozkoumaným objektem s myšlenkou: "Tohle ale bude určitě něco extra!" Přitom nepřestává mít rád svou stálou partnerku a vztah k ní žádný zálet neovlivní. Naopak, když se k ní zase vrátí, pochutná si na ní o to lépe. Nepřejedla se mu totiž. Přejíst se můžeme pouze jídlem, které konzumujeme stále a beze změny. Naopak, občerstven novým zážitkem, vrací se k ní s radostí a energií, které se Sedlák ve svém omšelém vztahu nikdy nedočká. A nakonec i sama Sedlákova manželka, přestože nahlas Dobyvatele odsuzuje, si v duchu říká: "To je, panečku, jinej mužskej, než ten můj pecivál!"

Závistivci obojího pohlaví nazývají Dobyvatele děvkařem, kurevníkem, nevěrným manželem, nezodpovědným člověkem atd. Nejvíce ale jeho chování odsuzují ženy, a to naprosto pokrytecky, protože většina z nich se stala někdy jeho obětí, i když slovo oběť se sem moc nehodí, neboť ji zajisté nic nebolelo a ve většině případů se k tomu dostala na pěknou večeři, výlet, koncert a Bůh ví, co všechno lovící Dobyvatel vymyslel. Proč ale ženy o Sedlácích pronášejí věty typu: "On ten její je takový ňouma, jak s nim může žít" nebo "Ten kluk, co jsem se s ním rozešla, byl hrozně hodnej, skoro až ťuňťa." Rozuměj - ťuňťa i ňouma je opakem děvkaře. Ideálem žen je tedy chlap, který zároveň není ani děvkař, ani ňouma, řečeno terminologií žen, ani Dobyvatel, ani Sedlák, řečeno terminologií naší. To je ovšem asi tak nelogický požadavek, jako třeba požadovat po ideálním psovi, aby uměl pořádně kousat, a přitom byl bezzubý.

Kapitola třetí: JAK ODSUD?

Ideální žena se vteřinu po ejakulaci promění v partu kamarádů a basu lahváčů.
vodácké úsloví

Chlap je od pradávna lovec. Když sleduje kořist, dovede se soustředit, strádat a být vytrvalý. Po skolení kořisti se vrací k tomu, co kvůli lovu zanedbal, a odpočívá před dalším lovem. Tak to jde stále dokola. A tak to je dodnes v jeho vztahu k ženám. Za předpokladu, že se nezamiluje a nepřemění se z lovce na pastevce. Dovolte mi popsat příběh, který může být považován za modelový, neboť se denně odehrává ve stovkách parafrází v podání nejrůznějších mužů.

Onehdy se mi líbila jedna studentka. Fyzicky samozřejmě. Učarovala mně krásným zadečkem, hodně vypouklým Venušiným pahrbkem rýsujícím se pod plavkami a nádherným poprsím. Přesto, že jsem měl v té době tu čest s mnoha desítkami žen, opět mě můj vnitřní hlas ponoukal: "Tak tohle musí být něco extra, jen ji svléknout z těch plavek by musel být zážitek, tu musíš mít, podnikni něco ty blbče!" X-krát jsem už v této pasti byl, x-krát jsem se přesvědčil, že to nadýchané tajemství schované pod plavkami je zase jenom pouhopouhá obdoba toho, co jsem již x-krát viděl a držel. Ale volání divočiny se jen tak ubránit nelze. Nyní tedy, vnitřním hlasem opět přesvědčen, se rozhoduji hnát se za něčím nevídaným. Dělám ze sebe kašpara, kecám nesmysly, přitakávám jí na věci, s nimiž z hloubi srdce nesouhlasím, ohlížím se, jestli mě v této potupné situaci nikdo nevidí nebo neslyší, směji se kecům, které mě nudí, utrácím čas i peníze, ale to mi nevadí, neboť jsem v dobyvatelském transu.

Ukul jsem obvyklou past, spočívající v nalákání dotyčné do mého bytu pod záminkou, že jsem jí složil skladbu na klavír, kterou bych jí rád zahrál. Ausgerechnet se jí to hodilo jen v sobotu, přičemž v ten víkend jela výborná parta do Skaláku. To byla ztráta, kterou jsem pocítil i skrz narkózu dobyvatelského transu.

Když jsem se s ní posléze miloval, říkal jsem si, jak jsem dobře udělal, že jsem se rozhodl pro ni, a namlouval jsem si, jak s ní budu celý víkend v posteli. Pak došlo k uskutečnění toho, po čem jsem tak toužil, a jako tolikrát před tím i teď se moje mysl okamžitě přehodila do reálu. "Tak kvůli tomuhle jsem nikam nejel! Jak teď odsud rychle zmizet! Jak zamezit dalším ztrátám? Kdybych teď běžel na Florenc, ještě bych stihnul večerní oheň pod skalami a zachránil celou neděli! Co s tou ženskou budu až do zítřka dělat? Proboha, jak odsud?"

A zatím holka, pro jejíž získání bych si ještě před nedávnem olízl všech deset a kterou teď nenávidím, neboť jsem kvůli ní přišel o víkend s kamarády, se mi choulí na prsou a buduje vzdušné zámky našeho společného budoucího soužití, zatímco já usilovně přemítám, jak bych co nejrychleji zmizel. Nemaje v sobě tolik cynismu, hladím ji po všech partiích těla, které mi připadají nyní okoukané a normální, a divím se sám sobě, jak jsem ještě před pár hodinami byl ochoten za toto pohlazení obětovat cokoli.

Zůstanu tedy, budu hrát až do neděle kašpara, pane Bože, takového času, kluci bojují na skalách, zpevňují tělo i vůli a já se procházím za ručičku parkem s holkou, která se mi nepříjemně věší na krk. Teď, když už to vůbec není zapotřebí, si musím hrát na potenciální vážnou známost a stydět se sám před sebou. To mám za svou dobrotu, že jsem ji hned po jejím dobytí nevyhodil. Je mi však jasné, že toto vystřízlivění potrvá jen do doby, než spatřím další tajemně se dmoucí půvaby volající po prozkoumání.

 

 

 


WebArchiv - archiv českého webu


Novinky emailem

Facebook

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com

Anketa

Nová monarchistická politická strana - co vy na to?