Banner

Idea

MONOS sdružuje obyvatele Čech, Moravy a Slezska, kteří jsou věrní českému státu, o jehož suverenitu a nezávislost aktivně usilují. Na základě historicko-politické zkušenosti XX. století máme odlišnou státoprávní vizi, neboť přes proklamovanou svobodu, kulturní boj, národní hesla i značné úsilí běžných občanů po roce 1918 se stalo zřejmým, že byl národ manipulován elitářskými skupinami, nejčastěji vlastními politickými lídry. Po desetiletí si zahrávali s vírou národa v budoucnost, přičemž obyvatelé této země byli a stále jsou obelháváni různými falešnými proroky světlých zítřků.

Postupným prosazováním novopohanských pověr do života společnosti i státu degenerovala tato země do podoby státu nespravedlivého, nevolnického, ba až tyranského, který kopíruje nadnárodní elitářské pojetí vlády s jejími rasisticko-otrokářskými vizemi. Vždy šlo o manipulaci jemnou a postupnou, kterou ne všichni prohlédli, takže se mnohdy s nadšením vrhali do různých experimentů s vlastní budoucností i svých potomků. Tak se dělo v minulosti a tak se děje i dnes prostřednictvím nadnárodních mediálních korporací. Češi, Moravané a Slezané jsou stále formováni do podoby instinktivně jednajících ovcí. Jedná se zjevně o naplnění orwellovské varovné vize. Právě v oblasti vzdělávací a kulturně-politické vidíme svou příležitost.

Hlásíme se k náboženským, politickým, národním a kulturním tradicím. Současný stav je výsledkem bludných revolučních ideálů, francouzskou revolucí počínaje a komunismem konče. Odmítáme revoluční ideje a revoluci jakožto metodu, protože každá revoluce je pouze masovou manipulací. Revoluce je vždy iniciována úzkou skupinou lidí beroucích si běžného člověka za rukojmí, aby prosadila své vlastní pochybné záměry. Samy elity produkují a vytvářejí podmínky pro revoluce, k čemuž potřebují získat důvěru mas a mít pochybný „morální“ důvod. Stylizují se do role mesiáše, když před tím postupně rozvracejí společenský řád ekonomicky i politicky. Po všem, co se odehrálo od roku 1918, bychom již mohli vědět, že tomuto druhu elit nikdy nešlo o člověka; pro ně jsme jen užitečnými otroky. Vždyť tito lidé se vždy považovali a považují za vyvolené k moci a vládě nad veškerým lidstvem. Zakrývají to vznešenými slovy o pokroku, lidských právech, multikulturním spolužití, rovnoprávností žen a dalšími ideologickými konstrukty, jejich cíle jsou však zcela jiné.

Naší státoprávní vizí je znovuobnovení českého království. Právě monarchie se po všech zkušenostech moderního věku jeví jako stabilní politický systém, který byl vždy založen na úctě k anticko-křesťanské tradici. Tuto tradici elity natolik nenávidí, že ji už po tři století demontují. Jimi doporučované a násilně prosazované metody realizace pozemského ráje nás však de facto navracejí k pohanské mentalitě a do praktického otroctví. To již také nese své ovoce v ekonomické nadvládě nad lidmi i státy. Je-li politická obec utvářena vírou a prioritami lidí, pak je ta současná jen odrazem našich duší a motivů, pro které žijeme. Svobodu nezískáme, když budeme žít, jak se nám zachce. Získáme ji, když budeme nezávislí na mýtech a pověrách, na státu, politických kalkulantech, mediálních agentech a elitních uskupeních kupujících si naši víru i svobody pochybnými bonusy, označovanými nejčastěji jako sociální stát. Závislost na státu znamená ztrátu svobody.

Odmítáme ideu monarchie propagovat v duchu jakési estetické nostalgie a nehodláme tento dojem vytvářet. Národní sport pouhého vzpomínání na staré časy považujeme za neplodný, nejde-li o skutečnou inspiraci ke konkrétní politicko-společenské aktivitě v přítomnosti. Minulost a osoby dob minulých jsou nám inspirací, ale zároveň i poučením z chyb předků. Řídíme se zásadou „padni komu padni“. Především hledíme na to, kdo jak žil či žije a jaké plody jeho život nese, než na to, jaký má společenský status, jmění či titul. Právě proto jsou nám inspirací lidé, jako byl blahoslavený Karel Habsburský a jeho manželka Zita nebo Ferdinand d‘Este s manželkou. Oni rovněž ve své době čelili stejným elitám a jejich blouznivým představám o světě jako my dnes. Jsme vlastenci hrdými na svou zemi i generace, které nás předcházely, avšak na základě rozlišení, co je obdivu hodno a co je naopak vnitřně pochybné či zcela mylné. Minulost vnímáme celistvě a nevybíráme z ní jen to, co se hodí. Vždyť skutečně veliké postavy minulosti jsou mnohdy pomluveny a byly či jsou považovány „osvícenými“ za tmářské.

Monos není politickou stranou. Jeho posláním je sdružovat a vtahovat do aktivit všechny, kteří chápou, že stát je takový, jací lidé jej utvářejí. Vždyť elity mohou tyranizovat většinu jen za předpokladu, že prosadí ve společnosti zásadu „rozděl a panuj“, přičemž udržují většinu v lhostejnosti a živočišných instinktech. Naší politikou je veřejná aktivita společensko-politická a kulturní.

 

Tags: monarchie | sdružení

 


WebArchiv - archiv českého webu


Novinky emailem

Facebook

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com

Anketa

Nová monarchistická politická strana - co vy na to?